Poprvé v životě do "HOR". Tedy abych byl přesnější velehor. V osm hodin ráno sedáme do taxíku směr Kande – začátek našeho treku do základního tábora hory zvané Mardi Himal, čnící do výšky 5 587 metrů.

V plánu máme trek na 8 nocí v různě rozesetých „Tea houses“ (malá stavení zajišťující servis pro turisty v horách – ubytování, strava a typy). Náš trek začal v nadmořské výšce 1 680 metrů, přičemž druhý den ráno nás přivítala tato scenérie ve výšce 2 300 metrů:

Po prvních dvou dnech stoupání jsme se cítili v pořádku. Těšili jsme se až vyjdeme do výšky 3 300 metrů, kde končí rododendronové lesy a otevírají se krásné výhledy na nejvyšší hory na světě. Tak se stalo třetí den.

Došli jsme do tzv. High campu, posledního místa s „čajovými domky“, které se nachází ve výšce 3 580 metrů. V důsledku úbytku kyslíku se cítíme nafouknutí s lehkou bolestí hlavy. Být poprvé v takovýchto výškách je pro člověka trochu zvláštní. Každý snáší úbytek kyslíku trochu jinak. Jdeme brzo spát, protože nás ráno čeká cesta do základního tábora.

Brzy ráno se probouzíme v podobném domku, již bez nepříjemných pocitů, tedy aklimatizováni. Bereme si dostatečné množství vody (základ pro předcházení výškové nemoci) a vyrážíme vzhůru. Dnes nás čeká 920 metrů převýšení – to je hodně, ve výškách nad 3 500 metrů se doporučuje stoupání okolo 200-500 výškových metrů za den. Po hodině chůze zpomalujeme, hlava by mohla jít rychleji, ale tělo nemůže. Po čtyřech hodinách pomalé chůze jsme to dokázali, ZÁKLADNÍ TÁBOR Mardi Himal.

„Křáp, řachchchchchch“. Zvuk nesený ozvěnou nám nedal mnoho prostoru pro zmýlení. Z Annapurny 1. – desáté nejvyšší hory světa se právě utrhla obrovská lavina, kterou jsme i na vzdálenost 15 kilometrů viděli. Poté se opět rozhostilo to nejhezčí ticho, které jsme kdy v životě slyšeli.

Na zpáteční cestě jsme měli dva cíle. Prvním byla zastávka v horkých pramenech a druhým strávit noc ve vesnici našeho průvodce. První se nám rozplynul po zjištění, že horké prameny byly zlikvidovány nedávnými sesuvy půdy. Nicméně druhý jsme naplnily. Manželka našeho průvodce připravila výbornou večeři, po níž jsme ulehli do takovéhoto domku.

Poslední den jsme procházeli malými farmářskými vesnicemi, kde se k nám sbíhaly děti pokaždé, když nás zahlédly.

Kochali jsme se scenériemi hor s uzrálou rýží a ledovcovou řekou. Už se nemůžu dočkat dalších výpravy do velehor…